pátek 5. srpna 2016

Mikulka: Šlabikář (Buranteatr)

Tak už jen úplně stručný dodatek na téma „nový Buranteatr“. Včerejší Šlabikář bohužel ani trochu nenapravil více než rozpačitý dojem z předchozích dvou inscenací. Další amatérsky působící kousek, tentokrát ve stylu ambiciózního zuškovského recitačního pásma. Jasně, velké téma: od naivního dětství k deziluzi života, ale hraje se bez jiskry, bez nápadu, zato s únavně nadbytečným bubeníkem, vytrvalým poponášením židlí, vespolným přebíháním jevištěm sem a tam a všemi dalším obvyklými nešvary tohoto nehezkého subžánru. Alžběta Vaculčiaková hezky zpívala, jiné pozitivum mě v tuto chvíli jaksi nenapadá.

více informací o inscenaci zde

 

čtvrtek 4. srpna 2016

Mikulka: Skleněný zvěřinec & Služky (Buranteatr)

Další dvě pražská představení Buranteatru nabídla docela zajímavý kontrast. V úterý „stará parta“ s osvědčeným a úspěšným Skleněným zvěřincem, ve středu „noví Burani“ se Služkami.

Zvěřinec jsem viděl už před sedmi lety a byl to jeden ze série silných titulů, kterými se tahle na první pohled nenápadná skupinka razantně prosadila na můj soukromý seznam divadel, která stojí za to sledovat pravidelně. Od premiéry sice účinkující viditelně zestárli, což je v případě trojice věkově jasně určených - dospívajících - postav trochu legrační, ale všichni pořád hrají s viditelnou chutí a velmi suverénně.

neděle 31. července 2016

Mikulka: Festival KioSK (Stanica Žilina-Záriečie)

KioSK je radost


Tři dny v Žilině-Záriečí vydaly na tolik průšvihů i zážitků, že by vystačily na měsíc. Dvě hodinky čekání v industriální krajině za Púchovem, protože se rychlíku před námi „rozbila mašina“, žilinské nádraží v dešti (intenzivní zážitek ne úplně příjemného typu vykompenzoval skvělý kebab ve Western grilu nebo jak se ten na pohled značně podezřelý stánek jmenoval). Druhdy luxusní promenáda mezi nádražím a náměstím Andreje Hlinky, plná sekáčů a kebabáren, a na samotném náměstí městské divadlo v tom nejčistším mussoliniovském stylu. Na trochu menším nádraží v Záriečí o mně sice věděli, ale na žádném seznamu jsem k nalezení nebyl. Lístky do divadla i bydlení jsem bez problémů dostal. Problémy kioskáři řeší s nefalšovanou alternativní ležérností.

čtvrtek 28. července 2016

Mikulka: Cikánský boxer (Buranteatr)

Brněnský Buranteatr pokračuje v tradici letního hraní v Divadle v Celetné, což je sympatické a pro nás Pražáky nadmíru pohodlné. Letos je na programu je pár osvědčených fláků „starých Buranů“ a reprezentativní průřez novou tvorbou. Z první dvojice nových titulů (ta druhá dorazí příští týden) mi to vyšlo jen na monodrama Cikánský boxer, a bylo to takové… jak to jen napsat… vydržet se to dalo, ale kamarádům bych od Buranů určitě doporučil něco jiného.

čtvrtek 21. července 2016

Mikulka: Finale (Analog - Jatka78)

Máme rádi nový cirkus


Trojici repríz inscenace Finale, které v Holešovicích zahrálo mezinárodní uskupení Analog, znovu potvrdilo, že nový cirkus má v Praze početnou skupinu příznivců, kteří jsou ochotni investovat do nikterak levných vstupenek i mimo zavedenou Letní Letnou (Jatka78 Analogon podpořila dosti razantní reklamou, což je jistě chvályhodné). Na středečním představení bylo narváno a závěrečné ovace ve stoje potvrdily také to, že pražské novocirkusové publikum je též mimořádně vstřícné, nebo ještě spíš mimořádně nekritické.

středa 6. července 2016

Čumba: Bludiště seznamů (Alfred ve dvoře - Boca Loca Lab)

Lyrická opera žije


Po tři červnové večery mělo publikum Alfreda ve dvoře možnost zažít operní představení Bludiště seznamů. Skladatel Martin Smolka ve spolupráci s režisérem Jiřím Adámkem připravil exkursi do světa, v němž se hraje dobrá soudobá česká hudba. Navíc se v tomto světě hraje i divadlo. Pokud to má dramatický spád, jednotlivé složky se spojí dohromady, v civilizovaných zemích se tomu říká opera.

Etlíková: Tváře Medy + Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí

Petr Lébl a Meda Mládková ve filmových dokumentech


V pondělí se ve Světozoru promítaly dva filmové portréty slavných a adorovaných osobností. Obě díla vznikla nedávno na FAMU a vzájemně se doplňovala - tvůrci látku zpracovali kontrastními způsoby. Autorka prvního se vydala nekompromisně proti všem mýtům, jimiž je portrétovaná osoba opředená. Režiséři druhého snímku pracovali výhradně s materiálem, v němž se odráží kult zachycené osobnosti a o konfrontaci jim vůbec nešlo.

úterý 5. července 2016

Škorpil: Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí (Jan Kačena a Nikol Krutilová)

Spíše než o dokument, jde o „filmovou koláž“. Jan Kačena s Nikol Krutilovou evidentně nemají ambici říci cokoli o „Léblovi v Izraeli“ a ještě méně o Cyranovi v Habimě, takže schází (naštěstí) jakékoli mluvící hlavy atp. Výsledek je vlastně podobný Léblovým výstřižkovým deníkům: pro nezúčastněného nepřehledná změť střípků, výstřižků, nesmyslných detailů a nepochopitelných poznámek a šifer. Kdo chce – a těžko se tomu vyhnout – může samozřejmě sestřih Léblových home-videí sledovat z pozice „poučeného voyeura“ a odečítat si, pokoušet se proniknout za obraz, hledat náznaky a stopy toho či onoho.

středa 29. června 2016

Škorpil: Sen čarovné noci (Národní divadlo)

Dělal jsem si legraci, že budu ten, kdo místní spor pánů Mikulky a Švejdy o Snu čarovné noci rozetne. Že se čeká na můj hlas, který převáží soud. No, nestane se. S inscenací to mám totiž tak nějak napůl.

Škorpil: Bludiště seznamů (Boca Loca Lab)

Bludiště seznamů je inscenace, u níž se sluší vytknout před závorku samé superlativy: je dokonale zpívaná i „recitovaná“, dokonale (smím-li si troufnout soudit) provedená hudebně a perfektní je i minimalistická scéna, svícení a pochopitelně i režie. Troufnu si tvrdit, že máloco z toho bude u nás jen těžko hledat konkurenci.
V závorce, před níž je toto vytčeno, pak zbývají samé osobní pocity a preference bez širších souvislostí: