Možná byla tahle vichřice až příliš soukromá; energie jako by se z ní totiž pomalu vytrácela - alespoň př pohledu zvenku. Zvláštně introvertní adaptace Páralova románu z roku 1967 (a kde jinde by se měla odehrát? Na místní reálie reagovali diváci zvýšeným šumem) začíná jako drastický živočichopis, který se blíží oficiálnímu podtitulu inscenace ("o žraní, sraní a rozmnožování" - nevypůjčili si to od Marca Ferreriho?)(dramatizace: Veronika Musilová Kyrianová, režie Thomas Zielinski).
Postupně dění na jevišti od drsnosti ustoupuje a stává se jakousi estetizovanou meditací o stereotypech lidských životů, zvlášť co se vztahů týče. Ať už si o Páralovi myslíme cokoli (přinejmenším jeho práce z 60.let ovšem jistou literární kvalitu mají), každopádně je inteligentním deskriptorem - jako studijní materiál k lidskému chování nejen za socialismu je Soukromá vichřice i jiné jeho romány ideální. Potud dobrá volba. Minimalistický, avšak impozantní výtvarný design Andreje Ďurika vytváří velká očekávání; herci, v čele s výborným Kryštofem Rímským jako Ádou Vinšem, frajírkem ve středním věku, hrají trefně. Hostující Eva Kodešová jako Bohunka je krásná - nezlobte se na mne, ale Bohunka být krásná prostě musí, to je její určující vlastnost - tudíž je namístě to zdůraznit. Naopak Anita Krausová dokázala své půvaby v rámci role středostavovské cuchty znamenitě potlačit. Byl to Thomas Zielinski, když ještě působil s dnešním ředitelem Činoherního studia Vladimírem Čepkem a Tomášem Svobodou v Rokoku, který řekl, že "dokud budou v divadle hrát krásný holky, bude se do něj chodit". Zdánlivě je tedy všechno na svém místě, v čem je tedy problém? V ničem. Je to čistá, v mnoha ohledech elegantní inscenace, jak to ostatně právě Thomas Zielinski umí, člověk se ale nemůže ke konci ubránit dojmu, že to měl být drsnější náraz.
Postupně dění na jevišti od drsnosti ustoupuje a stává se jakousi estetizovanou meditací o stereotypech lidských životů, zvlášť co se vztahů týče. Ať už si o Páralovi myslíme cokoli (přinejmenším jeho práce z 60.let ovšem jistou literární kvalitu mají), každopádně je inteligentním deskriptorem - jako studijní materiál k lidskému chování nejen za socialismu je Soukromá vichřice i jiné jeho romány ideální. Potud dobrá volba. Minimalistický, avšak impozantní výtvarný design Andreje Ďurika vytváří velká očekávání; herci, v čele s výborným Kryštofem Rímským jako Ádou Vinšem, frajírkem ve středním věku, hrají trefně. Hostující Eva Kodešová jako Bohunka je krásná - nezlobte se na mne, ale Bohunka být krásná prostě musí, to je její určující vlastnost - tudíž je namístě to zdůraznit. Naopak Anita Krausová dokázala své půvaby v rámci role středostavovské cuchty znamenitě potlačit. Byl to Thomas Zielinski, když ještě působil s dnešním ředitelem Činoherního studia Vladimírem Čepkem a Tomášem Svobodou v Rokoku, který řekl, že "dokud budou v divadle hrát krásný holky, bude se do něj chodit". Zdánlivě je tedy všechno na svém místě, v čem je tedy problém? V ničem. Je to čistá, v mnoha ohledech elegantní inscenace, jak to ostatně právě Thomas Zielinski umí, člověk se ale nemůže ke konci ubránit dojmu, že to měl být drsnější náraz.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme