Mikulka: Divadelní svět Brno (středa 12.6.)

Mechanický pomeranč (Theater der Altstadt Stuttgart)

Jsou divadelní inscenace, o kterých je nejlépe mlčet. A když pomlčíme o semaforském Hodiny jdou pozpátku, zůstává ze středečního programu pouze Mechanický pomeranč stuttgartského Theater der Altstadt. Kdybych z něj musel odejít po prvních dvaceti minutách, bylo by mi strašně líto, že přijdu o výborně vymyšlené a nápadité představení. Čtyři herci hráli s téměř kabaretním nasazením přímo na diváky, dokázali být nefalšovaně vtipní i sympatičtí – a současně si jen tak lehounce, jakoby mimochodem odskakovali do rolí brutálních násilníků, kteří „konají zlo, protože se jim chce“. Publikum tak bylo velmi šikovně vmanipulováno do situace, kdy nebylo zřejmé, je-li na místě se smát, nebo se spíš děsit.

Bohužel se ale záhy ukázalo, že tenhle trik nemůže dost dobře utáhnout celou inscenaci. Začne se tudíž hrát mnohem vážněji a místo pohybu na hraně odstupu a demonstrace se stále častěji prosazuje vcelku prvoplánová ilustrace brutalit – jak těch, které páchali původně „sympatičtí“ mladiství násilníci, tak těch, které později „stát“ páchal na nich. Celé představení se zhruba po dvou hodinách trochu mechanicky dopracuje k pramálo optimistické pointě, která říká, že se z bludného kruhu násilí vystoupit jednoduše nedá. Žádná banalita, ale strhující divadelní zážitek to s výjimkou s výjimkou výborné úvodní dvacetiminutovky nebyl.

Více informací o inscenaci zde