sobota 1. června 2013

Mikulka: Vladimirova děvka (Švandovo divadlo)

Jistě, může být hezké, když jsou věci přehledné a jasné. Jenže někdy může být jasnost a dořečenost taky na škodu. Třeba v onom tajemném příběhu, ve kterém se opilec Olov snaží dopátrat, co se to vlastně událo s ním a s Vladimirem, k jehož hospodářství kdysi přišla neznámá žena s malm dítětem v náručí. A úměrně postupnému odhalování pravdy se zamotává do pavučin podivných příběhů, u kterých si nikdo nemůže být ničím úplně jistý.

Ve Švandově divadle se to celé bohužel rozhodli rozplést. Výsledkem je, že ona změť nejistých příběhů atrofuje do jednoho velkého ornamentu, skrze který se Michal Dlouhý v ústřední hledačské roli hrdinsky prosípe až k poznání nejen sebe sama, ale především toho, že „doba je divná“. A aby to bylo ještě zřetelnější, stojí ve finále vůči té divné době sám samotinký, v hrdém vzdoru. Dlouhý jako obvykle nesnesitelně přehrává, zbytek ansámblu ze všech sil vytváří groteskno a Lenka Nová k tomu procítěně zpívá písně, které režisér Gombár opatřil texty tak toporně popisnými, že by se klidně mohly ocitnout v kdejakém českém muzikálu. Což není míněno jako pochvala. 

Škoda té hry, patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v české dramatice v posledních letech objevilo. O smíchovské inscenaci se to napsat bohužel nedá.

Recenze vyšla v Lidových novinách 11. června
Více informací o inscenaci zde


Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme