úterý 30. července 2013

Šotkovský: O interpretaci, v které je síla

Opožděná polemika aneb Trocha teorie na léto

Divadelní prázdniny – čas bilancovat a znovu promýšlet to, co se v sezóně nestihlo. Pro mě příležitost vrátit se k debatám, které se zde strhly v březnu v úvahách kolem Racka Dejvického divadla (hlavně zde a zde). Proto, že v nich zazněly mnohé předsudky, v jejichž zajetí jsme (sebe z toho nevyjímám) při uvažování o klasických textech a jejich dnešní interpretaci, které si sice občas jako předsudky uvědomujeme, ale bez kterých se nám o určitých inscenacích těžko mluví a píše. Vybral jsem si z oné diskuse tři výroky nadivadelních kolegů, nad kterými bych se chtěl detailněji zamyslet.

Varyš: Král duchôv, Štós (Marek Piaček a kol.)

Marek Piaček a Stano Beňačka jsou proslulí hudební žertéři a na KioSKu patří ke známým firmám. Kdysi jsme o jejich tvorbě svedli velký spor s kolegou Bernátkem. A já pořád sním o tom, že ti dva někdy budou něco dělat v pražském nebo aspoň brněnském Národním divadle.

pondělí 29. července 2013

Varyš: Untitled (Sláva Daubnerová)

Fotografický ateliér, vycpaná zvířata, drapérie, nějaká ta vydělaná kůže, fotoaparát na stativu. Plátno, které slouží jako pozadí a na nějž se promítají obmyslné citáty v angličtině. Přichází fotografka. Nejprve celkem oděná. Posléze se zpoza tmy vynořuje rafinovaně nahá a v dalších a dalších pózách se různě nakrucuje, ale tak, aby to stále působilo sice smyslně, ale nijak přehnaně vyzývavě. V plném světle se k nám otáčí jen zády. Vidíme její tetování, typ, kterému Němci říkají "arschgeweih". Postupně se zpřítomňuje atmosféra osamělé, snad trpící umělkyně, která hledá další formy sebevyjádření, předtím, než spáchá sebevraždu.

neděle 28. července 2013

Varyš: Dvakrát Tejnorová (Edge + Kniha o plánu)

Z Edge jsem měl strach a upřímně, nebýt to na festivalu, normálně bych na to asi nešel. K těmto formám dokumentárního/komunitního divadla/grantového projektu zachovávám četné předsudky. Pořád si nemyslím, že úplně neprávem, protože právě na festivalech vidím podobných kousků dost a - ruku na srdce - pár už jich má na svědomí i Petra Tejnorová.

Varyš: 121 (D´Epog)

Aby bylo ještě jasnější, co vlastně je KioSK za festival, kousek 121 od D´Epog, který tady tak vychvaloval kolega Mikulka, zde nebyl prezentován na jakési boční scéně, ale jako jeden z hlavních bodů programu v nabitém velkém sále; z představení je pak vzato i motto letošního ročníku "No dramaturgy, no responsibility", kolem něhož se točily festivalové diskuse a semináře.

Zájem a očekávání pak kromě zmíněných pochvalných slov vybičoval i výrazný zjev a razantní projev (nikoli údajné) režisérky, která se pohybovala na festivalu.

pátek 26. července 2013

Varyš: Proces procesu procesom (SkRAT Bratislava)

Inscenace na motivy Kafkova Procesu, čteného prizmatem aktuální justičně-mafiánské situace na Slovensku, přichází s řadou narážek na současné kauzy, jako byl večírek slovenských soudců nebo parlamentní výstup předsedy Nejvyššího soudu a exministra spravedlnosti Štefana Harabina. Hned na začátku se navíc dočkáme svérázné "vaginální" interpretace Kafkovy povídky Před zákonem a o další taškařice není nouze, ostatně za myšlenku představení pokládám "to se dělalo v padesátých letech" - "no, však to není tak dávno".

Varyš: KioSK festival (Stanica Žilina-Záriečie)

Je důležité nepřepálit začátek, říkává kolega Mikulka. Pro jistotu jsem tedy přijel pozdě na úvodní prezentaci a prošvihl i první představení, a vzal zavděk až SkRATem. Za nimi jsem mimo jiné přijel. Na některých festivalech je dobré zjistit, že věci jsou stále na svém místě.

Na Stanicu, kulturně-dopravní uzel, stále jezdí osobák směr Rajec a u baru je k dostání borůvkové pivo. Na programu KioSKa, milého letního festivalu, je Jaro Viňarský, SkRAT i Marek Piaček, osvědčené hvězdy, druhý sál, vystavěný z bedýnek od piva kolem jednoho z pilířů dálničního nadjezdu, stále stojí (marně přemýšlím, jestli má pivovar Černá hora někde větší reklamu). Jiné věci jsou nové. Stojí tu stanové městečko, chystá se další sál (S3), a v osobách Vojtěcha Poláčka a Víta Pokorného sem poprvé dorazila delegace z pražského Národního muzea.

úterý 23. července 2013

Švejda: Charmsovské variace (letní čtení)

Jde takhle jednou po ulici Varyš a potká ho Reslová. „Ahoj Varyši. Kam jdeš?“ „Jdu zabít Koláře. Nechceš jít se mnou?“ „Chci,“ řekne Reslová a tak jdou Varyš a Reslová zabít Koláře. A potká je Kříž. „Ahoj Varyši, ahoj Reslová. Kam jdete?“ „Jdeme zabít Koláře. Nechceš jít s náma?“ „Chci,“ řekne Kříž a tak jdou Varyš, Reslová a Kříž zabít Koláře. A potká je Machalická. „Ahoj Varyši, ahoj Reslová, ahoj Kříži. Kam jdete?“ „Jdeme zabít Koláře.“ „Koláře?“ „Jo, Koláře.“ „Fakt Koláře?“ „Jo, fakt Koláře.“ „Tak to jdu, děcka, s váma,“ řekne Machajda a jde s Vojtou, Maruškou a JéPéčkem zabít Koláře. A potkají Krále. „Ahoj Králi, hele, jdeme zabít Koláře, nechceš jít s náma?“ „Serte na to,“ odpoví Král a tak jdou Vojta, Maruška, JéPéčko a Machajda bez Krále zabít Koláře. A dojdou ke dveřím redakce, slušně zaťukají, ze dveří vyjde Erml a ptá se: „Co chcete, Varyši, Reslová, Kříži a Machalická?“ „Chceme zabít Koláře.“ „No tak pojďte dál.“ A Varyš, Reslová, Kříž a Machalická jdou dál, sednou si ke stolu, Kolář jim nalije pivo, který přinesl ve džbánku z Kašparu, a pak dlouze a dlouze diskutují o tom, jak by bylo dobrý zabít Koláře a co pro to kdo může udělat.

čtvrtek 18. července 2013

Mikulka: Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti)

Kolegové to tentokrát skoro všechno oddřeli za mně: s většinou toho, co o Snu noci svatojánské píší Martin Švejda a Eva Kyselová nelze než souhlasit. Z jednoho důvodu ale mám sklon se na skutrovský Sen dívat o něco vlídněji než oni: před třemi měsíci jsem viděl v ABC Sen čarovné noci a laťku jsem měl díky tomu nastavenou proklatě nízko. Dokonce i ti otravní a zbyteční potetovaní elfové z Hradu byli mnohem (mnohem!) lepší než dívenky, které v ABC snaživě potřásaly ňadry ve stříbrných podprsenkách. A když si pak k tomu jeden ještě navíc znovu přečte článek tamní dramaturgyně Věry Maškové (viz níže), ve kterém sice zmateně, ale o to sebevědoměji obhajuje konzervativní komerci v dotovaných divadlech typu MDP, jeví se hradní produkce téměř jako odvážná divadelní moderna.

pátek 12. července 2013

Kyselová: Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti)

No a nemôžeme to hodiť na divákov?

  
Dívajme sa na to inak – letné shakespearovské slávnosti sú špecifickou formou divadelnej prázdninovej zábavy, ktorá už má svoje pevné miesto i publikum. Ale i tak miestami počas takmer triapolhodinového predstavenia napadne otázka, naozaj je toto nutné?

středa 10. července 2013

Varyš: Sedm nejméně zajímavých událostí českého divadla v sezóně 2012/2013

Konkurs na ředitele Centra experimentálního divadla Brno, který, jak je veřejným tajemstvím, opět vyhraje Petr Oslzlý (takzvané Muzeum experimentálního divadla už nic nezachrání. HaDivadlo a Husa na provázku vznikla jako generační divadla a proto by měla jako generační divadla také zaniknout. Mladí brněnští divadelníci ať si založí něco nového)

Neinvenční dramaturgie českého programu festivalů v Plzni a Hradci Králové (jako každý rok, v HK neplatí pro open-air)

Výměna ředitelů v Národním divadle Praha (OČ byl sice odvolán bizarním způsobem,což nemění nic na tom, že se ředitelem neměl nikdy stát; Burian je nepřekvapivá volba, a jakkoli jeho jmenování Petra Kofroně šéfem opery je dobrý nápad, srovnatelnou osobnost v činohře prostě nemáme, i kdyby jí Burian chtěl
nakrásně oslovit)

Töpferovy Vinohrady (každý ředitel, který nepřichází dělat revoluci, nemá v tomhle divadle co dělat)

Optimalizace pražské divadelní sítě (dokud někdo nepřijde s konceptem zrušení 90% pražských divadel a kompletní výměnou všech zaměstnanců ve všech ostatních, pokud možno s doživotním zákazem práce v oblasti kultury, nemá smysl používat slovo "optimalizace" nebo dokonce "reforma" )

Bezvládí v Národním divadle Brno (koho zajímá Brno?)

Setrvávání Jana Koláře na postu šéfredaktora Divadelních novin (Kolář je něco jako Milouš Jakeš a Jan Fischer české divadelní kritiky v jedné osobě)

úterý 9. července 2013

Švejda: 10 nejdůležitějších událostí sezóny 2012/13


Petr Štědroň – Dora Viceníková – Jan Mikulášek směr Divadlo Na zábradlí

Kauza Národní divadlo (odvolání Ondřeje Černého, jmenování Jana Buriana ředitelem, ND vs. StO)

Bezvládí v Národním divadle v Brně

Návrh systémové optimalizace pražské divadelní sítě

Dozvuky konce Pražského komorního divadla

Neviděl jsem žádnou „jednoznačnou“, pronikavou inscenaci (Divadlo Gočár a Zlatá šedesátá jsem ovšem ještě nenavštívil...)

Töpferovy Vinohrady

Proč to v té činohře Národního divadla tak podivně (ne)funguje?

Herecké výkony Karla Dobrého

Jitka Ludvová: Až k hořkému konci... (Academia)
Pavel Drábek: České pokusy o Shakespeara (Větrné mlýny)
Erika Fischer–Lichte: Estetika performativity (český překlad; Na konári)

úterý 2. července 2013

Švejda: Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti)

Být uveden do představení prof. Hilským, který vám sdělí nejen o čem je Sen noci svatojánské, ale také jak jej pojali sami inscenátoři, může být dost ošidná věc. Vystřízlivění je o to bolestivější. Začátek produkce přitom vypadá slibně: zahájí ji David Prachař poloimprovizovaným výstupem, ve kterém se svým lehkým a nenuceným stylem přivítá s diváky a pozve na pódium dvojici mladých svatebčanů, pro něž je představení jakoby určeno - a vy si vzpomenete na jeho „alternativní“ produkce s Janem Nebeským. Náraz ale příjde prakticky vzápětí. Na scéně se objeví zpovykaní Lysandr, Demetrius, Hermie a Helena a začnou vyrábět situační humor ber kde ber. A co snad mohlo být párem svatebčanů v úvodu naznačeno – inscenace bude vyprávět o neostré hranici mezi realitou a fikcí (bděním a sněním), bude příběhem hned několika partnerských vztahů – bere za své. Neboť ten vcelku pochopitelný pragmatický tah se situačním humorem, získat si diváky, má efekt třaskavé směsi: rozvoj jakéhokoli smysluplnějšího tématu či motivu rdousí již v náznaku. Zůstává jen tříšť. Může ale vlastně divák od kulturní atrakce s názvem Letní shakespearovské slavnosti čekat opravdu něco jiného?

Recenze vyšla v Lidových novinách 10. července