Inscenace na motivy Kafkova Procesu, čteného prizmatem aktuální justičně-mafiánské situace na Slovensku, přichází s řadou narážek na současné kauzy, jako byl večírek slovenských soudců nebo parlamentní výstup předsedy Nejvyššího soudu a exministra spravedlnosti Štefana Harabina. Hned na začátku se navíc dočkáme svérázné "vaginální" interpretace Kafkovy povídky Před zákonem a o další taškařice není nouze, ostatně za myšlenku představení pokládám "to se dělalo v padesátých letech" - "no, však to není tak dávno".
Klasickou partičku ze SkRATu tentokrát doplnila i Jana Oĺhová, ale jinak je vše při starém: v režii Dušana Vicena je inscenace sama i její scénografie fragmentarizovaná, doplněná působivými projekcemi a repetitivní hudbou; některé scénky vyjdou působivěji, jiné by se daly škrtnout. Absurdní humor je dotažený jako obvykle na nejvyšší míru, spojení (tentokrát) s relativní angažovaností tomu dodává bizarní rozměr. Dovedu si představit diváky, chápající kus výhradně vážně jako zásadní varování před rozvratem společnosti. Celek je zábavnou mozaikou o poměrech v banánové republice, proloženou řadou interních vtípků a literárních narážek. Leckteré pasáže jsou divadelně velmi půvabně zaranžované - za všechny zmiňme soulož při telefonování nebo pány soudce v sauně či vizuální hrátky na téma "spravedlnost je slepá". Pořád platí, že SkRAT patří k tomu nejzajímavějšímu v našich divadelních končinách.
Pozn. red.: text postu neovlivnila skutečnost, že režisér Dušan Vicen byl v Žilině autorovým festivalovým spolubydlícím.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme