pondělí 11. srpna 2014

Šotkovský: Jiráskův Hronov (resumé a omluva)

Omluva: Všem, kteří chtěli číst mé zpravodajství z Jiráskova Hronova, patří velké promiňte. Kombinace běhání po divadlech, mudrování o nich, společenského života a rodinných povinností (a technologických trablů) byla tak zničující, že na reportování už nezbyl čas.

TOP 6+2 (se záměrným pořadím)
Il Congelatore - Zmrazovač (Kočovné divadlo Ad Hoc)
Charmsovy pašije (Ruský kroužek při V.A.D. Kladno)
Solitudo (DISK Trnava)
Pochyby (SoLiTEAter Praha)
A teď tu tvou slabomyslnou... (Jednabáseň Praha)
O Jančuškovi a Marčušce (BUDDETO! Plzeň)
+
Jednou v Chelmu (Divadlo Vydýcháno ZUŠ Liberec)
Medvěd!?! (Bubliny - DŠ Svitavy)


Opera v Hronově: Il Congelatore se opravdu stal hronovským fenoménem - včetně aplausů skorem po každé árii a volání "Bravo!", jen ty růže vrhané po subretách chyběly. Celé dílko se navíc nevyčerpá brilantním operním pastišem (s až neuvěřitelně umným přetextováním, "Nessun dorma" jako "Neser dona" a "Tramontate, stelle! All'alba vincerò!" jako "A Morana stele hrobečků vícero", to je prostě krása už jen zvuková), ale je vlastně chytrým, ironickým mafiánským muzikálem v brechtovsko- sondheimovském duchu, byť složeným z nejproslulejších (vesměs italských) operních árií. Připočtěte nadšení a zaujetí celé skupiny, která zároveň slušně zpívá a velmi slušně se zároveň (!) instrumentálně doprovází. Pánové Jan Duchek (scénář a texty písní) a Lukáš Habanec (hudební nastudování a dovedné, "kořínkovské" aranže) jsou evidentní talenty. Výtečná recenze Jana Matáska je tady.

Trendy: Navzdory snahám, aby se hronovská mezidruhovost poněkud potlačila ve jménu "staré dobré" činohry, to letos na Hronově docela vypadalo, že ZUŠky (nejen) činohru převálcovaly kvantitativně i kvalitativně.
Aby ne, když na Hronov nepostupují jen z Dětské a Mladé scény, ale i z Písku či rakovnické Popelky (plzeňský soubor BUDDETO! tak dokázal šíři svého záběru, když kromě pouličně hravé romské pohádky O Jančuškovi a Marčušce představil i syrovou, monologickou "generační výpověď" dle prózy Ivy Procházkové Nazí). Aby ne, když dvě zřejmě nejambicióznější činoherní inscenace, Všechno není košer Rádobydivadla Klapý a Revizor pražského Hrobesa, na Hronově věru nebyly v optimální formě.
Nijak nezářili ani loutkáři, i když Škoda času plzeňského Rámusu měla místy skvostné nápady a meotarový vytrvalec Tomáš Hájek  se svým Morfiem také nepropadl.
Nelichotivý obrázek pak českým, najmě experimentálnějším  inscenacím vystavila účast trnavského DISKu pod vedením Blaho Uhlára - nejen suverénním herectvím a dotaženou výpovědí, ale i potvrzením faktu, že čeští amatéři takhle suroví a nekompromisní ke svému publiku prostě být nechtějí (a zřejmě ani neumí). Snad z výjimkou (v jistém ohledu) pražského Divadla Kámen a jeho neúnavného frontmana Petra Macháčka - osobně však ke Kameni sdílím stanovisko Daniely Fischerové z letošního Zpravodaje: "Já to ctím, respektuju, rozumím tomu, že to není podvod, ale špatně to snáším."

Obecně: Hronov jako město pomalu, ale jistě chátrá (psala už o tom loni tady Alena Zemančíková) - těsně před festivalem zkrachovala místní hotelová škola, jejíž cukrárna byla svérázným, ale skoro kultovním dějištěm hronovských snídaní a v jejímž internátů pobývá většina festivalových účastníků i hostů. Co bude za rok, je velká neznámá.
Vášní uvnitř "amatérského hnutí" však zdá se ubylo a razantní minimalismus Divadla Kámen se na Hronově  pořád snese třeba s věru tradičním souborem Krakonoš z Vysokého nad Jizerou, jehož představení muzikálu Malované na skle, které Hronov uzavíralo, mělo skutečný sousedsky insitní šmrnc, byť hudebně pojaté v duchu "zpívá celá rodina". Škatulky přehlídkového systému jsou už beztak dost rozvolněné - loutkáři běžně soutěží v oblasti experimentálního či studentského divadla, nejlepší inscenace divadla poezie sezóny (Charmsovy pašije) přišlo na Hronov z činoherní přehlídky a typický storytelling Romana Černíka O Dolfíčkovi a Vlastě byl nominován jak z přehlídky loutkového divadla, tak divadla poezie...

4 komentáře :

  1. Jen mimodivadelní podotek: Hronov rozhodně nechátrá, je to jen všeobecně šířený blud námi Pražáky či Brňáky). Už loňský článek mně milé Aleny Zemančíkové bylo takové kavárenské plácnutí do vody od nás, ze Stolice. Reagoval jsem na něj na svém blogu, ale to je nepodstatné. Zrušení hotelové školy zcela jistě není dalším důkazem hronovského chátrání, i když je zřejmé, že ztráta střední školy je pro tak malé město tragická. Ovšem kdo byť jen na okamžik obcoval s pedagogickými pracovnicemi v cukrárně Za školou při snaze dobrat se své dávky ranní stravy, musel rychle pochopit, že hotelovka je pověstným "JZD Zánik". Hronov zchátrá, pokud by jej nechali zchátrat Hronovští. A to já jsem zase klidný - v posledních letech narážím na řadu pozitivních změn! Jde to ztuha, jistě.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za milá slova, domlouvali jsme se na poslání libreta a pak si nedali kontakt. Ke stažení jej najdete zde (v jemně neaktuální verzi) http://ulozto.cz/xCPg2mdL/il-congelatore-arie-original-preklad-originalu-docx (heslo "neser dona")

    OdpovědětVymazat
  3. Jan Šotkovský17. srpna 2014 17:38

    S omluvou za opožděnou reakci:
    Jan Duchek - děkuji velice a rádo se stalo!
    Petr Burma - jasněže ta cukrárna byla najmě tempem obsluhy bizarní. Ale místo ní holt není nic. Místo Terasy, Stovky, Ponorky, Rohanu atp. (ani nevím, kolik hospod už jsem tam oplakal) taky ne. A nebude-li nic místo internátu, bude to malér veliký. To mísení živlů je dáno podle mě spíš tím bujením toho folkově-metalového festivalu v parku, který probíhá paralelně k JH a který místní logicky baví víc. Sejdeme se sice na náměstí u jednoho stánku s prasetem, protože jinde se člověk holt rychle nenají, ale bůhvíjak pozitivní závěry bych z toho nevyvozoval. Jasně, jde jenom o dojem. Jen se mi zdálo, že ho letos sdílelo nečekaně hodně lidí.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak k Vámi vyjmenovaným podnikům přidám ještě Singer, kde rakovničtí hráli a zpívali až do rána, Triton ještě se sezením uvnitř a s promítáním filmů na zeď, privát u Vašinů, kde nás spalo v jedné místnosti dvanáct a byli jsme mladí a krásní, koupání v pískovně, když jsem se ještě neostýchal svléknout do plavek, výlety do Adršpachu, když ještě nebyla Čapkárna, žádoucí seminaristky na trávníku před divadlem... Šotku, vítám Vás mezi sentimentálními pamětníky! :-) Když ale budeme upřímní, tak Ponorka byla vlastně obskurní diskotéka, Singer se dal snést jen s notnou dávkou rumu, který bych dnes nepolkl, ve Stovce bych si dnes nejspíš neobjednal ani vařený brambory, na Terase to bývalo taky notně kántry, v Modré hvězdě bylo v každém jídle čtvrt kila mouky, park zel prázdnotou, kamarádi pospíchali, aby stihli teplou vodu v tělocvičně, nebo se táhli na Zbečník... Ten náš (můj o věkovou propast mezi námi o to více) pohled zpět je prostě strašně zkreslený. Samozřejmě, že Vám v řadě věcí nemohu než dát za pravdu. Ale zároveň mi vadí zcela nepřiměřené a neobjektivní hodnocení o chátrání tohoto zastrčeného pohraničního podhorského městečka. Já oceňuji, že se s tím hronováci (většinou) perou jak umí a jak jen to jde. Samozřejmě internát je průser, a jsem zvědav, jak bude vyřešen, bude-li. Končím, probereme to za rok :-).

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme