Inscenace Jana Klaty (prem. 10. 3. 2015), uvedená v rámci Palm off festu Divadla pod Palmovkou, jde ve stopách nastudování téhož textu Thomasem Ostermaierem v berlínské Schaubühne (prem. 8. 9. 2012), které měl český divák možnost vidět na loňském plzeňském festivalu Divadlo. Klata je sice grotesknější a děje se drží pevněji než razantněji upravující Ostermaier, ale i on Ibsenovu hru přesazuje do současnosti, vkládá do ní odlehčující (písňové) vsuvky, a především: též na konci čtvrtého dějství, kdy je hlavní hrdina prohlášen za "nepřítele lidu", "zruší divadlo" a přenechá jej diskusi s diváky.
Jenže zatímco Ostermaier ponechal hlavní postavě (aspoň) fanatický monolog, Klata její extrémistické rysy (to, jak se z kritika pokřivené demokracie stává nebezpečným fundamentalistou) eliminuje. Stockmann, v podání Juliusze Chrzastowského, se tu stává "svědomím města" a z této pozice pak také vede dialog s diváky. Je tím, na jehož straně - jak se předpokládá - budeme stát; tím, jehož názory jsou ty "správné". Pražské představení tu k užitku věci bylo "aktualizováno", protagonista k obecenstvu promlouval nejen na téma uprchlíků, ale i Miloše Zemana či Andreje Babiše, a s mnoha jeho názory vskutku nešlo nesouhlasit - ale: divák tu byl vlastně šikovně vmanipulován do role, ve které neměl příliš na vybranou. A skutečný dialog, oproti Ostermaierově inscenaci, se s ním nevedl.
Vrátím-li se zpátky k Ibsenově hře: byla Klatou nemístně (ideologicky) zjednodušena.
Recenze vyšla 3. 6 v Lidových novinách
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme