A tak zatímco se pražské Národní divadlo před nedávnem - odchodem režiséra Štěpána Pácla - jednoho takového režijně-dramaturgického sloupu (myslícího na "tradičnějšího" diváka) zbavilo, hodlá jej brněnské Národní divadlo, jak se zdá, učinit sloupem jediným, či přinejmenším klíčovým. Nevím, která z těch dvou variant je horší.
Martin Glaser, ředitel brněnského divadla, kdysi v českobudějovickém Jihočeském divadle uspěl s měšťanským divadlem mírného pokroku v mezích zákona. A tuto koncepci sleduje i v Brně. Martin Františák, současný šéf činohry, ji - jak se zdá - nenaplňuje dostatečně . Jenže co je dobré pro České Budějovice, nemusí být dobré pro Brno. Kdyby chtěl Glaser v Brně (připomínám: druhém hlavním centru českého divadla) opravdu pěstovat současnou činohru, osloví - a teď to v kontextu domácího divadla schválně vyhrotím - takového Jana Klatu, kterého získal (byť to nakonec nebylo nijak platné) jeden z uchazečů v konkursu o post šéfa CEDu pro Husu na provázku. Co lze očekávat od Milana Šotka? Soudě podle jeho výše citovaných slov, podle dramaturgických "seběvědomě činoherních" počinů z poslední doby (v Národním divadle) jako byla proklatě lidová Mlynářova opičku či čechovovsko - williamsovský odvar Noční sezona či podle toho, že jako s kmenovým režisérem počítá se Štěpánem Páclem a s Ivanem Krejčím jako s dalším pravidelným režjiním spolupracovníkem - návrat do minulého století.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme